PÁR SLOV O ARCHIVACI
Pijte mladé! Tohle trochu rozverně znějící doporučení na zadní vinětě je často na místě, zvlášť pokud se jedná třeba o růžová vína, nebo lehká svěží bílá „plná ovoce“. U některých červených vín, kde je uváděna relativně krátká doba archivace, bych to ale tak jednoznačně neviděl.
Každý z nás u vína vyhledává jiné vjemy a zážitky, takže nejde o žádné univerzální doporučení, jen takový postřeh, že víno, je-li mu dopřán čas a slušné zacházení, může vystoupat výš, než mu bylo původně naplánováno.
Mám v archivu lahve, které měly být už několik let prázdné, čas jejich doporučené archivace jsem úmyslně překročil dvojnásobně (no, popravdě řečeno, někdy i odložil a zapomněl), a ta vína získala s věkem kvalitu, která by jinak patřila o apelaci nebo dvě výš. Vcelku „obyčejné“, mám na mysli cenově dosažitelné, Côtes du Rhône, nebo Ventoux AOC, může poskytnout po osmi letech při správném uložení krásný zážitek.
V posledních letech si právě z toho důvodu odkládám vždy pár lahví na „šlechtitelské pokusy“. Na dřevěný box s dřevitou vlnou, ve kterém vína odpočívají v pokoji (nebo teda raději v klidu), připevním zalaminovanou vinětu s ročníkem uvažované spotřeby. Zpravidla jednou za rok si jednu lahev vezmu a přechutnám, abych viděl, kam se víno posunulo. Když tam už zbývá poslední, často po letech, a najde se ten správný den, při kterém se sejdou všechny nutné předpoklady, pak je to čirá rozkoš.
Podle mé zkušenosti je k tomu potřeba pár nutných podmínek – dostatečně plné tělo, třísloviny, nižší a nekolísavá teplota při archivaci a klid. Za ideální teplotu bych považoval rozpětí někde mezi 10 – 14 °C. Máte-li tu možnost a trpělivost, vyzkoušejte to.